Jsem to stále já, umím se smát!

Důležitost smíchu pro život a jak je snadné o něj přijít soustavným uzavíráním se mu.

Zastavte se nebo budete zastaveni. Když delší dobu děláte nebo musíte dělat věci, které bytostně nechcete, nepřijímáte nebo se s nimi nedokážete smířit, něco se musí stát. Dostáváte se pomalu, nenápadně, ale jistě do stavů bez radosti, bez pocitu naplnění, smyslu života. Stáváte se pro své okolí nesnesitelnými, ale nejen pro své okolí, ale hlavně pro sebe. Jinými slovy by se dalo říci, že rozum, ego nebo vaše mysl dělá dál co "musí", ale vaše srdce, duše, chcete-li, se ozývá čím dál hlasitěji. V nejlepším případě řeknete dost, takhle to dál nejde. V horším onemocníte, stane se vám nehoda, přijdete o zaměstnání, cokoliv, co vás samo zastaví ve směru, kterým právě jdete. V této době plné sebelítosti dochází k honbě za zážitky, příležitostným sexem nebo utápění se v drogách nebo alkoholu, křečovitém hledání radosti ať to stojí, co to stojí. To ale samo o sobě nevyřeší problém, pouze ho prohloubí, neboť budete čelit dalším následkům svých činů. Problém je ve vás, v rozporu, který se ve vás odehrává, nikoliv vně vás. Ani radost, kterou hledáte kolem sebe vám v tom nemůže pomoci. Radost, kterou opravdu hledáte, můžete najít a vysvobodit z pout ve svém nitru tak, že pochopíte problém v sobě. A jak víte, pochopit můžete jen když budete vědět, v čem tento rozpor vězí, co děláte, co nechcete, v poznání tohoto problému, a otevření se tomuto problému s láskou.

 Příklad: vždyť to nejsem já, já se přeci rád směji, jsem vtipný a zábavný, proč se teď půl roku neumím smát. Protože jsem dělal věci, které jsem bytostně odmítal, nenáviděl jsem všechno a všechny kolem sebe i sebe samotného; vše se spiklo proti mně, práci jsem začal nenávidět, manželka mě opustila a ještě říká, že za to mohu já, že jsem byl nesnesitelný...
ANO, BYL!

Nemůžete žít v přítomnosti, v přítomném okamžiku, neviditelném bytí, vědomém bytí, nebo jak tomu kdo říká, tady a teď, když nemáte vyřešený takový nebo podobný rozpor v sobě. Mysl si řekne měl bych relaxovat, meditovat, uklidnit se a duše řekne, to víš, že jo, zrovna ne, nebo duše prahne po naplnění a mysl říká nemám čas, musím dělat to a to.